Sluch a čich patří mezi nejrozvinutější smysly psa. Tvar a velikost se podle plemen liší, avšak anatomická stavba je stejná u všech plemen.

Ušní boltec je tvořen chrupavkou a je pokryt uchohybnými svaly a kůží. Uchohybné svaly umožňují nastavení ucha do směru zdroje zvuku. Zvuk je dále veden vnějším zvukovodem k ušnímu bubínku. Za bubínkem začíná střední ucho, dutina ve spánkové kosti, ve které jsou sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek). Vzduchové vlny vyvolané zvukem rozkmitávají bubínek. Jeho kmity přenáší sluchové kůstky do vnitřního ucha. Vnitřní ucho je název pro sluchový labyrint a ústrojí rovnovážné a pohybové, propojené třemi půlkruhovými kanálky, vybavenými nervovými zakončeními. Vše je uloženo ve skalní kosti. Vzniklý vzruch je veden příslušnými nervovými vlákny do sluchové oblasti v mozkové kůře, kde vyvolá smyslový vjem. Pes má vynikající sluch, zvuk, který uslyší člověk ze vzdálenosti 3 až 4 metrů, slyší až ze vzdálenosti 20 metrů.

Nejdůležitějším smyslem psa je jeho čich. Je asi milionkrát citlivější než čich člověka a poskytuje psu veškeré informace. Čichová sliznice (okrsek speciálně utvářené nosní sliznice) tvoří u psa plochu různé velikostí podle druhu psa od 20 cm2 u pekinéze, až po 169 cm2 u německého ovčáka, zatímco u člověka tvoří plochu jen asi 2 až 5 cm .